Malá balada o vodě

Dotkni se hladiny
zašeptá v rákosí
hlasem, co rozvlní na nebi mraky

Dotkni se hladiny
zašumí v listoví
něžnými doteky pozdraví ptáky

Dotkni se hladiny
zahraje v kamení
zavyje v soutěskách, rozezní skály

Dotkni se hladiny
spatříš ji v hlubinách
tajemství věčnosti, kde sluch tě šálí

Dotkni se hladiny
projde tvým životem
od dlaní do těla, do dechu taky

Dotkni se hladiny
zkrásní a potemní
na chvíli zaslzí, vezme tě zpátky.

Nálada podzimní zahrady

Malá balada o zapomenutých jménech

(aneb Pár kroků po Svornosti)

Hrneček plechový

s obitým okrajem

rozbitá ústa 

a úsměv krvavý...

A svíčky oharek

rezavé mřížoví

pár schodů do tmy

nebude vyprávět...

Usíná trnoví

drátů a oceli

v paměti lesů

komu to vypoví...

Škrábání po stěnách

v mechu a kamení

hnijící dřevo

temnota v hlubinách...

Zešedlá zeď 

nepaměť vědomí

šepoty po nocích

probůh už mlč.

Malá balada o stromu

Není tu ticho

když vítr ti ohýbá

ruce tvé zelené k zemi

až k pláči

Není tu ticho

když rány ti rozrývá

do dálky hozené květy

ta hnízda ptačí

Není tu místo

kde obejmout kořeny

tvé zvrásněné pahýly, kolena

co do země kráčí

Není tu místo

na laskavé souznění

míza řas slepýma očima

jak slzy se tlačí

Není tu čas

když pápěří usedá

pro společnou baladu, kámen a hlínu

pár století stačí …

Mlha