Není tu ticho
když vítr ti ohýbá
ruce tvé zelené k zemi
až k pláči
Není tu ticho
když rány ti rozrývá
do dálky hozené květy
ta hnízda ptačí
Není tu místo
kde obejmout kořeny
tvé zvrásněné pahýly, kolena
co do země kráčí
Není tu místo
na laskavé souznění
míza řas slepýma očima
jak slzy se tlačí
Není tu čas
když pápěří usedá
pro společnou baladu, kámen a hlínu
pár století stačí …
Krásné, smutné a temné, to mám rád 🤗
OdpovědětVymazatVybavuje se mi k tomu zmar pokácených stromů. Zajímavé, hezky napsané.
OdpovědětVymazatDěkuju. Mám moc ráda stromy, obzvlášť ty staré s pamětí ... je vždy smutné, když odcházejí.
OdpovědětVymazat