Zase jsem dneska viděla toho havrana
dosedl těžce na parapet mého oknaa díval se dovnitř.
Nemohla jsem uhnout před jeho pohledem.
Když jsem ho tenkrát jednou
zahlédla poprvé
nejmíň týden jsem měla zlé sny
možná jsem i křičela ze spaní.
Ale teď už ne.
Občas ho vídám, jak krouží kolem mých oken
černomodrým peřím mi dovnitř vrhá stíny
(oči má jako hypnotizér)
občas se jen koutkem oka podívám,
jestli mi sedí na okně
a tiše si zpívám.
Lalala.
Nádherná báseň, připomíná mi tu od Poa
OdpovědětVymazatMy tu mám havranů plné město a křičí a křičí...už jsme si zvykli a přestali je vnímat. Na zimu zase odletí do lesů a bude klid. Teď na starých stromech ve městě hnízdí a nesmí se hnízda shazovat, protože havrani jsou chráněným druhem. Létají společně s kavkami, ale každý je jiný druh. Měj se moc pěkně a havranů se neboj. Báseň je ale hezká.
OdpovědětVymazatUž dávno mám havrany ráda, byla to tehdy spíš symbolika těžkých myšlenek ...
Vymazat