Chladná nostalgie

Noční návštěva

https://otevri-svou-mysl.blogspot.com/2024/11/vyzva-ve-psani-3.html?m=0

Dvířka mi otvírá,  svící mi posvítí
Jen zvláštní úsměv mihne se po líci

Sklonil se večer, co šeptá noční sny
nad ruce tajemné, co umí sečíst dny

Ticho a myšlenky prochází zahradou
prochází životy, co štěstí nekradou

Otvírá okénka do duší raněných
prsty se probírá světem, kde chybí smích

Umí tě povzbudit, umí tě poranit
umí dát klíč, i pouta nasadit

Temnotu pekel zakryje dlaní
Smrtí se nechlubí, to není lhaní

Přijmi a poděkuj, odměň se štědrostí
ztracené duše rády se pohostí

Kam smutek odejde, ze srdcí druhých,
tam musí zaplanout ohnivé kruhy

Kam slza ukápne nad světem bolavým
vykvete květina se stonkem trnovým...

Odcházám do šera, poražen, posilněn
kočičí tlapky mi ukáží nový den.

Malá balada o vodě

Dotkni se hladiny
zašeptá v rákosí
hlasem, co rozvlní na nebi mraky

Dotkni se hladiny
zašumí v listoví
něžnými doteky pozdraví ptáky

Dotkni se hladiny
zahraje v kamení
zavyje v soutěskách, rozezní skály

Dotkni se hladiny
spatříš ji v hlubinách
tajemství věčnosti, kde sluch tě šálí

Dotkni se hladiny
projde tvým životem
od dlaní do těla, do dechu taky

Dotkni se hladiny
zkrásní a potemní
na chvíli zaslzí, vezme tě zpátky.

Nálada podzimní zahrady

Malá balada o zapomenutých jménech

(aneb Pár kroků po Svornosti)

Hrneček plechový

s obitým okrajem

rozbitá ústa 

a úsměv krvavý...

A svíčky oharek

rezavé mřížoví

pár schodů do tmy

nebude vyprávět...

Usíná trnoví

drátů a oceli

v paměti lesů

komu to vypoví...

Škrábání po stěnách

v mechu a kamení

hnijící dřevo

temnota v hlubinách...

Zešedlá zeď 

nepaměť vědomí

šepoty po nocích

probůh už mlč.